SDH Chotčiny

            Bláto, déšť, zima a celkem 4 družstva SDH Chotčiny. To je v kostce okrsková soutěž, která se letos konala u rybníka Kalčák v sousedních Dolních Hořicích u příležitosti 100 let založení místního sboru dobrovolných hasičů.

            Už samotný příjezd na místo konání byl poměrně dramatický. Náš VW Transporter není terénní vozidlo, a tak mu rozbahněná louka dala pěkně zabrat. Dala vlastně zabrat i nám, protože hrabající vůz bylo třeba vystrkat na kopec a bylo nutné mu pomoci i při jízdě z kopce. To vše dvakrát! Nakonec se nám podařilo dost auto do té správné pozice a mohli jsme postavit altán, který se ukázal jako nezbytná pomůcka.

V pravé poledne začalo pršet a déšť nás po celé odpoledne neopustil. Pršet přestalo až na vyhlášení. V Hořicích se asi za počasí nemodlí! Uvidíme, jak jim budou nebesa přát 6.7. při srandamači. Nutno dodat, že pořadatelé s nepříznivými povětrnostními podmínkami asi počítali, a postavili velký hangár, kam jsme se všichni v pohodě schovali před neustále sílícím deštěm.

Před samotným zahájením soutěže proběhlo předání vyznamenání a ocenění místním hasičům a také porada velitelů. Na té bylo jednomyslně rozhodnuto, že se kvůli počasí nebude běhat 100 m s překážkami. Tím se nám otevřela cesta k možnému dobrému výsledku, protože stovky nás na okrskových soutěžích většinou sráží na spodní příčky výsledkové listiny.

Jak jsem už psal, nastoupili jsme v počtu 4 (!) družstev. Kromě od loňska tradičních - MUŽI I, ŽENY a DĚTI se poprvé představili i MUŽI II tedy kategorie nad 35 let. Toto družstvo se dalo dohromady na poslední chvíli a tvořili ho převážně zkušení borci (Pavel Sumerauer, Petr a Pavel Rytířovi a Vojta Berka) doplnění o nováčka Gustu Peška a dva pomocníky z družstva MUŽI I (Honza Černý, Milan Makovec). Pokud budou chtít MUŽI II soutěžit i na dalších soutěžích budou muset za zmíněné pomocníky najít náhradu, což by podle mě neměl být problém. Máme ve svých řadách starší členy, kteří se do soutěžení klidně mohou zapojit! Je to jen o tom chtít, najít si čas na nějaký ten trénink a pak na vlastní soutěž.

Teď už k samotné soutěži. Jako první se tradičně představily děti. Tato kategorie není na našem okrsku příliš zastoupena, a tak jsou jejich útoky brány spíše jako ukázka jejich dovedností. Dětem se útok vcelku povedl, ale samozřejmě jsou tam jisté rezervy, na kterých je ještě třeba zapracovat.

Po dětech přišli na řadu muži. Z našich se jako první představili MUŽI I. Vlivem neustávajícího deště se trať postupně měnila v bahniště, které parádně klouzalo. Heslem dne bylo nezranit se a dokončit pokus. Tomu odpovídal i průběh útoku. Už samotný start byl velmi zajímavý. Především já a Libor jsme měli problémy udržet naše statná těla v přímé a vzpřímené poloze. Mě jako tradičně nenechal padnout můj parťák od savic Fanda, který mě doslova podržel. Libor situaci vyřešil sám za pomoci asi pěti baletních figur. Jinak vše probíhalo více méně bez problémů a vzhledem k potížím na startu, běhu do kopce a podmínkám byl konečný čas 32,65 s velmi slušný a v konečném účtování stačil na pěkné 5. místo.

O tři družstva později přišli na řadu MUŽI II. Ti na to šli v poklidu a s rozvahou a jejich výsledný čas 37,88 s jim stačil na druhé místo. Byl tam jeden menší problém při sání resp. při nabírání, ale ten pramenil z neseběhanosti. Z uvedeného plyne, že toto družstvo by při troše snahy mohlo dosahovat dobrých časů.

Jako poslední vyrazily do boje s nástrahami tratě ženy. Dráha byla kluzká, všechno nářadí vlivem deště a proběhách dvou útoků mokré. Už na startu měly holky problémy s kluzkým povrchem, které vyvrcholily u základny rozkopnutím připravených spojů. Tím se celý útok rozhodil a výrazně zpozdil. Co se však nezpozdilo, byla voda a tak došlo tak trochu k utopení celého předku. Holky útok dokončily v čase 59,17s, což stačilo až na předposlední 8. místo. Neodpustím si malou poznámku. Holky nejsou zvyklé při provádění útoku řešit nepředvídané situace např. zmíněné rozkopnutí spojů na základně. Vše je o komunikaci v týmu (počkat na sebe, nepustit vodu do neroztažených hadic) a hlavně zkušenostech. Ty se získávají na soutěžích a taky při trénování!

Konec soutěže spočíval opět v disciplíně tlačení dodávky do kopce a nakládání totálně promočeného a zabahněného nářadí do totálně zabahněného auta a také úklidu odpadků, kterých se pod altánem nasbírala velká hromada. Ale asi je tam musel nafoukat vítr nebo se tam zhmotnily, protože o ně nikdo nejevil zájem. Bývá zvykem po sobě uklidit, odnést kelímek nebo tácek do koše. Nebo je lepší si říct – nechám to tu ležet, však on to někdo uklidí?! Zajímavé je, že po celé louce nebyl vidět žádný bordel kromě místa po našem altánu …

Druhá věc je auto. A to se týká především dětí. Chápu, že pršelo a všude bylo bahno. Ale opravdu muselo být pomalu až na oknech? Milé naše děti chováte se jako čuňata!

Co říci závěrem. Účast čtyř družstev je pěkná, výsledky vzhledem k podmínkám dobré. Výše jsem popsal dvě věci, které nejen mě naštvaly. Kromě samotného provedení útoku je třeba zapracovat i na věcech okolo.

A neodpustím si ještě jednu připomínku. Opakuju se, ale jde o tréninky resp. o přístup k nim. Týká se to bohužel především holek. Trénink není jen o samotném útoku, ale také o přípravě na něj. Odběhnout, postavit se pod ořech, koukat kolem, žvanit a počkat až to někdo jiný připraví, není to pravé. A tři útoky z toho dva nedokončené za dvě hodiny je opravdu málo! Pokud se přístup nezmění, nezlepší se ani výkony a budou nás dál porážet Mašovice, což některým hodně leží v žaludku. Ale já to mašovským holkám přeju. Baví je to, snaží se, mají zájem se zlepšovat. Není čas vzít si z nich v tomto směru příklad?

Možná tímto příspěvkem někoho naštvu, ale musel jsem to takto napsat. Vyjádřit a popsat můj pohled na věc. Doufám, že to vyvolá nějakou odezvu! Takže do mě!!

Honza Černý