OKRSKOVÁ SOUTĚŽ TUROVEC – 23. 5. 2015
Naší první letošní soutěží v požárním sportu byla v sobotu 23. května okrsková soutěž, kterou pořádali hasiči z SDH Turovec. Odpoledne provázelo špatné počasí, kdy přeháňky ke konci dne přešly v trvalý silný déšť, dále prodej piva Budvar (za mě osobně palec dolu, ale někomu vyloženě chutnalo, viď Pájo J) a v poslední řadě „zpomalenost“ průběhu jednotlivých pokusů a disciplín. Vždyť soutěž skončila kolem šesté!
Před soutěží jsme už tradičně řešili problémy ve složení jednotlivých týmů, ale v kombinování sestav máme bohaté zkušenosti, takže jsme nakonec do Turovce vyrazili se třemi družstvy – děti, ženy a muži I. Dětské družstvo prošlo poslední dobou poměrně velkou personální obměnou – odrostlí postupně přecházejí mezi dospělé a mladých se Chotčinách nedostává. Proto se do týmu zapojují i mladí hasiči z okolních vesnic. Prostě musíme si pomáhat. Družstva dospělých by mohla soutěžit ve stabilním složení, ale bohužel málokdy se sejdeme v plném počtu.
Teď už k samotné soutěži. Jako první vyrazily do boje děti, které se na start postavily pouze v šesti. Tato skutečnost zřejmě zapříčinila jejich ne úplně povedený pokus, kdy si špatně rozdělily spoje, což vedlo k nespojení útočného vedení. Pro zapomenutý spoj se musely vracet, ztratily tím cenné vteřiny a výsledný čas jim stačil na konečné třetí místo v kategorii starších. Nicméně chybami se člověk učí a věřím, že příště se jim to už nestane.
Po dětech nastoupili na start muži. Naše družstvo nastupovalo v nezvyklém složení. Zadek zůstal beze změn (Honza Černý, Fery Makovec a Libor Rytíř), zato vpředu skoro nezůstal kámen na kameni. Na béčku zaskakoval Petr Rytíř st., na rozdělovač z levého proudu přešel Pavel Hladík a jeho místo zaujala naše nová akvizice draftovaná ze sousedních Dolních Hořic Filip Hojsák. Na svém místě tedy zůstal jen na pravém proudu Milan Makovec. Vlastní útok jsme rozběhli vcelku slušně, jen s vodou jsme museli trošku počkat než béčkař roztáhne dopravní vedení. Výsledný čas 29,31s se těžko hodnotí. Umíme to rychleji, ale vzhledem k tomu, v jakém složení jsme nastoupili, je to slušné. Tento čas by nám v konkurenci silnějších strojů (pokud se nepletu všichni před námi měli minimálně patnáctku) stačil na 7. místo. Na okrskové soutěži se ale bohužel pro nás kromě útoku běhá ještě 100 m s překážkami. A to je tradičně náš hrob. Ztrátu, kterou na stovkách nabereme, útokem smazat nejde. Protože s námi na soutěži nebyli Dan Balog a Petr Hladík, kteří stovky obvykle běhají, já a Libor nemáme na skákání 2 m vysoké bariéry postavu a Fery s Milanem mají zdravotní problémy, bylo o obsazení překážkového běhu rozhodnuto. Zbylý tři členové družstva Petr, Pavel a Filip prostě museli za každou cenu doběhnout. Všichni se snažili, jak mohli, své pokusy dokončili, a proto jim nelze nic vytknout. Jen je škoda pokusu Filipa, kterému se při seběhu rozhozená hadice zasedla pod konstrukcí kladiny, musel ji tedy vytahovat, což jeho pokus hodně zpomalilo. Po sečtení času útoku a časů ze stovek nám nakonec patřilo konečné 12. místo.
Jako poslední se předvedly chotčinské ženy. Ty běžely, dalo by se říci, v tradičním složení. Na koši Lenka Černá, na savici Nikola Bednářová, na stroji Maruška Straková z SDH Chýnov, béčka Hanka Bělohubá, rozdělovač Aneta Makovcová a proudařky Lucka Rytířová a Monika Makovcová. Poslední jmenovaná nastoupila na proudu ještě s chýnovskými hasičkami, čímž se vykompenzovalo zapůjčení chýnovské strojnice. Holky svůj pokus zvládly na výbornou a časem 26,40s byly dokonce ze všech nejrychlejší. O konečném pořadí tak opět rozhodovaly stovky. Holkám se povedly, součet tří započítávaných časů byl třetí nejlepší. Bohužel po sečtení s časem útoku se Chotčiňačky propadly na druhé místo a to o pouhých 0,78s! Horší než 2. místo je to, za kým to bylo. Ani se mi to nechce psát, ale první byly bohužel Mašovice.
Ještě drobná poznámka k soutěži žen. Zastávám názor, že by muži měli ženám pomáhat. Vhodný příklad je třeba umístění stříkačky na základnu. Další propriety nutné pro provedení požárního útoku nejsou tak těžké, aby je křehké dívky a ženy nedokázaly uložit na základně na patřičné místo. Otázka je, zda si vůbec umí základnu postavit. Při přípravě družstva na základně má být na základně jen vlastní družstvo a maximálně vedoucí družstva, který svým „podřízeným“ může poradit a to slovem nikoli činem. Aby bylo vedoucích družstva cca 5 a navíc svým ovečkám stavěli takřka celou základnu, to je na mě docela síla. Mluvím o týmu žen z Nové Vsi, kterým takto pomáhali jejich mužští kolegové. Takové jednání mi přijde nefér vůči ostatním družstvům, jejichž členky to vše zvládají samy. Ale už jsem si zvykl, že novoveští si pravidla upravují a překrucují podle svých aktuálních potřeb. Tak to prostě je a asi i bude.
Na závěr bych ještě dodal, že s naším vystoupením na okrskové soutěži můžeme být spokojeni. Ukázala nám, kde máme rezervy, na kterých musíme do budoucna zapracovat. Pokud dokážeme soutěže objíždět ve stabilních sestavách a budeme mít i trochu štěstí, můžeme být úspěšní.
Honza Černý
